Pandemie

Svět jsem kdysi v běhu viděl

jako běžel o závod.

Dnes abych jen doma seděl

a hledal v knížkách návod.

Kdysi jsem s partou sedával

u karet i u piva,

dnes v samotě svého domu

slzu v oku utírám.

Bývávaly časy hezké -

hody či vinobraní,

sběr úrody, vatry Jánské,

masopusty, zpívaní…

Byli doby, když šátek jsme

nosívali u pasu,

dnes je ale úplně běžné

nosit ho spíš na nosu.

Dívky směle běhávali

po návsi a dolině,

chlapci v sklípku zpívávali

s koštérkámi při víně.

Doba přišla jiná, nová,

kulturu poznačila,

ale paměť národová

nic ve srdcích neskryla.

Dnes je na nás, v naší moci,

jak Morava přežije.

Naše děti vzdělávejme

o moravské krajině.

Aby na nás vzpomínali

jako na svou rodinu,

aby v srdcích zachovali

si moravskou krajinu.

Náš kraj bohatý je veru,

mnoho skrývá krásy krás.

Nenechejme v rukách viru

Moravanku napospas.

Oživme tradice, zvyky,

vraťme zemi veselost,

naše zpívání i vzlyky

pěstujme dál pro radost.

Náš chtíč bude odměněný,

naše zem nám dá svůj vděk,

Na Moravě tak pak vznikne

prokulturní novověk.

Autor: Michal Chúpek